BIBLIOTÉKA LITERÁRNYCH NOVÍN

ÚRYVOK Z KNIHY

Poetika obrazů

Fotogenický element

Film se nachází v onom šťastném období, kdy se nový způsob vyjádření lidského myšlení a cítění setkává s různým protivenstvím. Když prohlásím, že se každé mladé umění, každá mladá věda, každá mladá filosofie posiluje snadným úspěchem, nebudete mi to věřit. Charakter se tuží vždy až úspěchem tvrdě vybojovaným, to znamená úspěchem, který je promíchán s jistými neúspěchy.

Chci tím říci, že film se nachází ve svém apoštolském období, v době, která v dějinách náboženství odpovídá jejich militantnímu prosazování. A pokud toto nesnadné období, jímž film prochází, nazývám velmi šťastným, pak jen proto, že pouze takové období a jeho nástrahy umožňuje spontánní zanícení. Pouze takové období podněcuje vůli a talent, jež jsou nejvyšší podobou, individuální podobou tohoto zanícení. Tito individuální předchůdci jsou vlastně misionáři, které vysílá Svatá stolice, aby připravili její triumfální příchod a evangelizovali barbary.
Nemůžeme dnes nevzpomenout dvou z těchto filmových misionářů: Canuda a Delluca. Je nás tu mezi námi několik, kteří mohou přiznat, že byli obráceni na film jedním či druhým z nich, možná oběma, a kteří jim za to nemohou než poděkovat.

Canudo byl misionář poezie filmu, Delluc misionář fotogenie.

Canudo už v roce 1911 publikoval esej o filmu, kterou dnes nemůžeme číst bez obdivu k jeho předvídavosti. Ještě celá léta po tomto datu byl film chápán v teorii i praxi jako zábava pro gymnasisty, jako dostatečně tmavé místo pro schůzky nebo jako poněkud somnambulní předvádění fyzických výkonů. Canudo pochopil, že film může a musí být skvělým nástrojem lyrismu. A tomuto novému lyrismu, který tenkrát ještě neexistoval skutečně, ale pouze jako proroctví, předpověděl jeho hranice i možnosti, jeho omezenost i neomezenost.

Toho dne, kdy v mysli našich vzdálených předků vyvstala nová abstrakce, totiž barva, se zrodila představa malířství. Stejně tak se idea sochařství a architektury objevila ve chvíli, kdy se v abstraktní podobě vytvořil v lidském myšlení pojem trojrozměrného prostoru. Delluc píše v roce 1919: fotogenie, to magické slovo, které dodnes zůstává zahaleno tajemstvím. S pojmem fotogenie se rodí myšlenka filmu jako umění. Neboť jak lépe definovat nedefinovatelnou fotogenii než takto: fotogenie se má k filmu jako barva k malířství nebo trojrozměrnost k sochařství, je to specifický prvek daného umění.

Plný formát