Rozhovory Hitchcock Truffaut

Zobraziť celý úryvok

F. T.  To je opravdu sen, anebo gag?

A. H.  Není to gag, ale sen.

F. T.  To je skoro kostýmní sen! Připouštíte, že je ve vašich filmech opravdu snový rys?

A. H.  Jsou to sny v bdělém stavu.

F. T.  Je to u vás možná něco bezděčného, a to nás znovu přivádí k pohádkám. Když filmujete osamoceného muže, jak všechno kolem něho je nepřátelské, dostáváte se automaticky, i když to ani sám nechcete, do oblasti snů, což je také svět samoty a nebezpečí.

A. H.  Jsem to možná já sám uvnitř sebe sama.

F. T.  Určitě, protože logika vašich filmů – která, jak jsme viděli, vždy neuspokojuje kritiky – je do jisté míry logikou snů. Filmy jako Cizinci ve vlaku nebo Na sever Severozápadní linkou jsou sledem divných výjevů, jako ve zlém snu.

A. H.  To vyplývá z toho, že se mi nikdy nepracovalo dobře s průměrností, že jsem se nikdy necítil dobře v obyčejnosti, ve všednosti.

F. T.  Máte naprosto pravdu. Není možné si představit Hitchcockův film, kde by neměla co dělat smrt. A jsem přesvědčen, že hluboce cítíte to, co filmujete, například strach…

A. H.  Ale jistěže! Jsem moc bázlivý. Dělám všechno možné, abych se vyhnul potížím a komplikacím. Jsem rád, když všechno kolem mne je nezkalené, bez mráčků, naprosto v klidu. Pracovní stůl, kde je všechno na svém místě, mi poskytuje vnitřní klid a mír. Když se vykoupu, vrátím každý předmět na jeho místo. Nenechávám po sobě žádné stopy. Tento smysl pro pořádek jde u mne ruku v ruce s vyloženým odporem k jakékoliv komplikaci.

F. T.  Proto se tolik zabezpečujete. Případné režijní potíže si vyřešíte už před natáčením skicami, vyhýbáte se mrzutostem a zklamání. Jacques Becker o vás řekl: „Ze všech režisérů na světě zažije nejméně překvapení při projekci určité Alfred Hitchcock.“

A. H.  To je pravda, a kromě toho je mým snem nechodit vůbec na projekce! Pokud jde o sny, musím vám vyprávět jednu historku. Byl jednou jeden scenárista, který dostával vždycky nejlepší nápady uprostřed noci, ale když se pak ráno probudil, nemohl si na nic vzpomenout. Nakonec si řekl: „Dám si vedle postele papír a tužku, a když dostanu nápad, zapíšu si to.“ I lehne si a samozřejmě se uprostřed noci probudí se skvělým nápadem v hlavě, rychle si ho napíše a spokojeně zase usne. Ráno se probudí a zpočátku si nevzpomíná, že si ten nápad poznamenal. Holí se a přitom si říká: „Kruci, zase jsem měl v noci úžasný nápad, ale teď ne a ne si na něj vzpomenout. To je ale hrozné… Ale vlastně ne, nic jsem nezapomněl, od čeho mám papír a tužku.“ Běží do ložnice, popadne papír a čte: „Chlapec se zamiluje do dívky.“

F. T.  To je legrační… moc pěkné…

A. H.  Je v tom velká pravda, protože nápady, které nám v noci připadají skvělé, se druhý den ráno často ukážou jako mizerné.

Zobraziť celý úryvok